První písemná zmínka - rok 993 / Anno Domini 993
Hledat

J.K. Tyl - Prkoš Bílinský - Povídka z dějin domácích;psáno roku 1832/ Bílina údajně roku 1051:

- starý Samostříl obvinil Prkoše Bílinského, že pošlapal jeho role, zapálil dědinu a zahubil lidské životy. Prkoš toto obvinění nevyvracel a kníže Břetislav se velmi rozhořčil. Nejprve ho chtěl odsoudit k smrti, ale na Samostřílovu přímluvu mu stanovil jen trest v podobě úhrady trojnásobku poškozeného. Od tohoto okamžiku však začal Prkoš Břetislava nenávidět. Prkoš měl dceru Svatavu, která ochořela. V té době se u nich objevil mladý lékař Tutsa, který ji vyléčil a zároveň oba vzpláli láskou. Tutsa žil původně v Charvátsku. Až po smrti otce a těsně před matčiným skonáním se dozvěděl, že je z českého rodu Vršovců, a proto se vypravil do Čech a nohy ho donesly do Bílinského kraje. Tutsova otce vyhnal z Čech Břetislavův otec, a tak si Bílinský myslel, že bude Tutsa Břetislava také nenávidět, a svěřil se mu se svými zrádnými plány. Jeho slova však mladík označil za hříšná a vydal se na cestu ku Praze. Bílinský na něj poslal vraha, kterého Tutsa včas prokoukl a získal ho na svou stranu. Polský vrah Černuš se pak vrátil k Bílinskému a předstíral, že Tutsu zabil. Prkoš byl s jeho službami spokojen a hned mu dal další úkol. S poselstvím šel k saskému knížeti Othardovi, aby mu nabídl pomoc v boji proti Břetislavovi. Jak se to Černuš dověděl, poslal jednoho rolníka za Tutsou, aby mu skrz vymyšlenou pohádku naznačil, co se v Bílině děje. Do Bílinského kraje už přijel Othard, Usadil se tu a dokonce zatoužil po Svatavě. Ta byla z otcova počínání velice zarmoucená. Díky Černušovi se dověděla vše o Tutsovi, který nyní vystupoval pod jménem Jaroboj Charvátský, a byl to právě polský sluha, kdo pomohl Svatavě utéci. Mezitím zachránil Tutsa v bitvě Čechů proti Bavorům Břetislavovi život a ten ho pozval na svůj hrad. Tam přišel i posel od Černuše. Proto české vojsko vyrazilo ku Bílině. Když saští vojáci už doháněli Svatavu s Černušem, na obzoru se objevilo právě české vojsko. Svatavu zachránili, ale Černuš byl smrtelně raněn. České vojsko se pak vyrazilo k Bílině. Saští spolu s Bílinským byli však početnější a mocnější, a proto dlouho vyhrávali. Až pak Prkoš uviděl Tutsu, myslel si, že je to duch, a přestal bojovat. Z jeho počínání byli ostatní vojáci zděšeni a vzdali se. Češi zvítězili. Prkoš byl odsouzen k trestu smrti, ale předtím mu Svatava ještě slíbila, že již nikdy nebude s Tutsou. Břetislav Tutsovi vrátil všechen majetek po jeho rodičích, avšak k čemu mu teď byl, když si této radosti nemohl užít s milovanou osobou.

Vytvořte si webové stránky

JAKOUBEK z VŘESOVIC

Datum narození Jakoubka z Vřesovic není známo, světlo světa nejspíše spatřil krátce před rokem 1400. Tento zchudlý šlechtic pocházel z jižní Moravy z Vřesovic a původně se jmenoval Jakub, přičemž jméno Jakoubek je vlastně přezdívka, která ledascos vypovídá o jeho tělesném vzrůstu. Do Čech přišel v roce 1420 a brzy po vypuknutí husitských napokojů se přidal na stranu táboritů, mezi kterými si získal velmi silnou pozici a pověst skvělého válečníka. Již jeho současníci mu však vyčítali přílišnou slabost pro majetek. Po Žižkově smrti se stal jedním z táborských hejtmanů, postupně se jeho působiště přeneslo do severozápadních Čech, kde si vybudoval ohromné majetky. Stal se hejtmanem v Bílině. Zúčastnil se mimo jiné bitvy u Ústí nad Labem roku 1426, přičemž po husitském vítězství získal Ústí nad Labem na deset let pod svou správu. Po bitvě hustiští velitelé zakázali brát zajatce, Jakoubek se však pokusil zachrátnit významného příslušníka šlechtického rodu Gutštejnů, aby za něj mohl získat výkupné. Gutštejn však byl nakonec stejně usmrcen a Jakoubek jen potvrdil svou pověst hamižného nepříliš charakterního člověka. Od roku 1428 sídlil ve Žluticích, kde si nechal vybudovat hrad Nevděk, z jeho dalších pevností stojí za zmínku Oltářík. Roku 1432 se v Chebu zúčastnil jednání husitů se se zástupci Basilejského koncilu, velel také husitskému výpadu do Saska. V roce 1433 bojoval až za Bavorským lesem, také vypálil klášter ve Waldsassenu. Roku 1434 obléhal hrad Kostomlaty, který nakonec dobyl, aby jej po skončení revoluce formálně koupil od dědiců a tak svou držbu legalizoval. Roku 1438 se zúčastnil bitvy u Želenic, následně zastával důležitý post hejtmana žateckého a litoměřického kraje. V dalších letech pak byl pověřován důležitými úkoly především diplomatického charakteru (významná poselstva do zahraničí vedl např. v letech 1441 a 1443). Z počátku patřil mezi služebníky védody Albrechta Habsburského; po Albrechtově smrti se přidal na stranu jeho syna Ladislava Pohrobka a když i ten zemřel, sloužil Jakoubek až do své smrti Jiřímu z Poděbrad. Přesné datum jeho smrti není známo, naposledy je zmiňován roku 1461 v souvislosti se svou pří s Vilémem z Pnětluk. Jakoubek z Vřesovic patřil mezi pragmatické politiky a dobré diplomaty. Vyznačoval se velkou odvahou a statečností, ale také charakterovou nestálostí a prospěchářstvím- neváhal měnit strany podle momentální potřeby. Ačkoliv patřil mezi příslušníky sirotčího bratrstva, neváhal přijmout Zikmunda Lucemburského za českého krále, protože věděl, že mu panovník potvrdí jeho úchvaty z dob revoluce. Tento kalkul mu vyšel, navíc Zikmund Jakoubkovi věnoval majetky bývalého kláštera v Teplicích, dále Chomutov, Toužim, Ploskovice a Pátek. Po skončení první fáze husitských válek ( 1419 - 1434) patřil mezi vazaly rakouského vévody Albrechta Habsburského, zeťe Zikmunda Lucemburského a velkého nepřítele husitů. Od roku 1448 se ovšem počítal mezi straníky Jiřího z Poděbrad. Postupně se stáhl z aktivní politiky a zaměřil na vybudování silného rodového dominia v severozápadních Čechách, které pak sloužilo jako mocenská základna jedné z větví  rodu pánů z Vřesovic.

Projekt NetStranky.cz doporučuje

 
Navigace: Webové muzeum Bílina > Představitelé města

Představitelé města

STRÁNKA SE PŘIPRAVUJE
Purkmistři, starostové, předsedové Městského národního výboru (1945 - 1990), starostové:
 

1711 Franz Simon

1724 Georg Anton Träger

1748 Sigismund Trautzel

1756 Matheas Eichhorn

Okolo 1762 Johann Georg Blaschke

Okolo 1763 Ignaz Kronbauer

1780 Matheas Titzler

1789 Ignaz Kronbauer

1803 - 1810 Leopold Tschepper

1813 - 1830 Franz Kohl

1836 - 1850 Johann Kronbauer

1850 Andreas Schmidt

1851 - 1860 Josef Karl Walter

1861 - 1874 Josef Reichel

1874 - 1886 C. A. Schmidt

1887 Josef Musch

1888 - 1895 Eduard Dobrowolski

1895 - 1918 Josef Schmettan

1918 MUDr. Hugo Tropschuh

1918 - 1919 N. Vorlíček, správní komisař

1919 - 1922 Wilhelm Wagner

1922 - 1927 MUDr. Hugo Tropschuh

1927 - 1931 Josef Dorn

1931 - 1938 Wenzel Smetana

1938 - 1943 Rudolf Stierl

1943 - 1945 JUDr. Rudolf Eichhorn

1945 – 1946 Karel Aubrecht

1946 - 1950 Karel Hájek

1950 - 1957 Stanislav Langr

1957 - 1960 Alois Tesař

1960 - 1970 Jan Zavřel

1970 - 1986 Ing. Gustav Drexler

1986 - 1990 Josef Hončík

1990 Rastislav Jůda

1990 - 1993 Vladimír Horáček

1993 – 2002 Ing. Čestmír Duda

2002 - 2015 Josef Horáček

2015 - 2018 Oldřich Bubeníček

2018          Zuzana Schwarz Bařtipánová

 

František Motál - Bílina 1.jpg
František Motál - Bílina.jpg
E. Dobrowolski - starosta.jpg
Wenzel Smetana.jpg
Ing. Č. Duda.jpg
Josef Horáček.jpg
OBubenicek - staeosta.jpg
Bílina - starostka 2018.jpg

Hradní a zámečtí pánové

do roku 1237

Přemyslovci (většina správců pocházela z rodu Hrabišiců)

1237 - 1253

Ojíř z Frýdberka

2. pol. 13. st.

Ojíř z Frýdberka (není totožný s předchozím)

do r. 1290

Svatka (dcera Ojíře)

kolem roku 1290

Albert ze Žeberka (manžel Svatky)

 

následně Albert ze Žeberka (patrně syn Alberta)

rok 1322

Ota z Bergova (manžel Markéty, dcery Alberta)

od r. 1341

Albrecht z Bergova

1388 - 1392

Ota st. z Bergova

od r. 1392

Ota ml. z Bergova

 

následně Jiřík z Janovic

od r. 1407

Albrecht z Koldic

1421 - 1436

Jakoubek z Vřesovic (husitský hejtman)

 r. 1436

postupně Albrecht, Hanuš a Těma z Koldic

1437 - 1501

Těma z Koldic

1502 - 1527

Děpold z Lobkowicz

1527 - 1593

5 bratří (synové Děpolda)

1593 - 1604

Oldřich Felix z Lobkovic

od r. 1604

Anna (manželka Oldřicha)

do r. 1610

Vilém z Lobkowicz (syn Anny a Oldřicha)

1610 - 1644

Oldřich Adam z Lobkowicz (nejvyšší mincmistr Království českého a nejstarší syn Anny a Oldřicha)

od r. 1644

Anna ze Šternberka (manželka Oldřicha Adama)

do r. 1656

hrabě Jan Rottal

1656 - 1665

Kryštof Popel z Lobkowicz

1665 - 1697

Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz (od r. 1670 říšský kníže)

od roku 1697

Marie z Ditrichštejna (manželka Václava)

 

následně Leopold Popel z Lobkovic (syn Marie a Václava)

do roku 1720

Eleonora (dcera Marie a Václava)

od roku 1720

Filip z Lobkowicz (z roudnické větvě Lobkoviců a manžel Eleonory)

do roku 1797

kníže Augustin z Lobkowicz

od roku 1797

Josef František Maxmilián z Lobkowicz

do roku 1868

Ferdinand z Lobkowicz

do roku 1903

Mořic z Lobkowicz

1903 - 1938

Ferdinand Zdenko z Lobkowicz

1938 – 1948

(vyjma let 1938 – 1945)

Maxmilián Erwin z Lobkowicz

1938 – 1945 nacistická okupace

1948 - 1991

československý stát (komunistický režim)

 

od 50. let 20. st. - stát (ředitelství státních statků a arch. odbor Krajského muzea v Teplicích)

1991

Wiliam Lobkowicz

 
© muzeum-bilina.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum