Expozice - církevní stavby

Původ textu - internetový portál Zmizelé obce, fotografie - Tomáš Matějka

Kostel sv. Alžběty

Kostel byl jednolodní, obdélný, s pětiboce uzavřeným presbytářem. Vnější stěny byly členěny hranolovými opěráky a obdélnými, lomeně zaklenutými okny. Na venkovní zdi presbytáře se nacházel velký dřevěný kříž. Nad střechou lodi vystupovala štíhlá sanktusová věžička. Interiér lodi byl zaklenut valenou klenbou se štukovými žebry, presbytář síťovou klenbou. V západní části byla vestavěna renesanční tribuna nesená dvěma sloupy a podklenutá třemi poli křížové klenby. Hlavní oltář pocházel z přelomu 16. a 17. století. Původně gotický špitální filiální kostel z 1. poloviny 14. století stál na dnešním Pivovarském náměstí. Byl postaven za městskými hradbami, přesný rok jeho založení není znám. Roku 1302 daroval Albert ze Žeberka tehdy nový špitál řádu německých rytířů. Hospodářským zázemím špitálu byly polnosti, louky, rybárna a dva mlýny, jeho provoz byl financován z daňových výnosů vsi Razice a z desátek z vinic na panství. Kostel byl upraven renesančně okolo roku 1600. Do roku 1640 zde byl řádový špitál řádu německých rytířů, poté byl špitál přeměněn na chudobinec a kostel začal být využíván jako hřbitovní. Špitál byl později nahrazen barokní budovou. V 19. století sloužil bývalý špitál jako skromný příbytek ve stáří pro ty, kteří byli dlouhá léta v knížecích službách. Kostel i se špitálem byly zbořeny v letech 1941 - 1942 při rozšiřování silnice. Renesanční oltářní obraz sv. Alžběty je uložen v teplickém muzeu.

Kostel svatého Štěpána

Kostel byl obdélný s odsazenou půlkruhovou apsidou. Fasády lodi byly nečleněné, prolomené pouze obdélnými, půlkruhově zaklenutými okny. Pouze plášť apsidy byl zdoben lizénami. Loď měla sedlovou střechu, v západním průčelí byla postavena hranolová věž s nízkou střechou a s velkými zvonicovými okny. Ze starší stavby byly zachovány obě barokní kaple. Interiér byl plochstropý, apsida byla sklenuta konchou. Zařízení pocházelo částečně z doby výstavby, hlavní oltář byl pseudorománský z roku 1883, boční oltáře byly pozdně barokní z doby kolem roku 1760. - Původní gotický filiální hřbitovní kostel byl postaven v roce 1361 na Mosteckém předměstí. V letech 1651 a 1698 rozšířen o dvě barokní kaple po obou stranách lodi. Obraz na hlavním oltáři pocházel z roku 1696 . Kolem kostela býval starý hřbitov, kde našly místo svého posledního odpočinku celé generace obyvatel Bíliny, mezi nimi i Dr. Franz Ambros Reuss. Roku 1854 byl starý kostel zbořen a na jeho základech byl vystavěn nový kostel v pseudorománském slohu. Roku 1896 byl zrušen i starý hřbitov a místo přeměněno v park. Reussův náhrobek byl vsazen do kostelní zdi. Nový hřbitov byl založen za železniční tratí u cesty na Kaňkov. Po 1. světové válce kostel sloužil českým katolíkům, kaplanem tu v té době byl Franz Neugebauer. Po odsunu německých obyvatel v letech 1945 - 1946 se české boho­služby přesunuly do kostela sv. Petra a Pavla. Kostel sv. Štěpána přestal být využíván k liturgii a sloužil pouze jako hřbitovní kaple. V roce 1955 bylo zjištěno, že kostel chátrá a stává se cílem vandalských útoků. Poškozovány byly i náhrobní kameny, umístěné na zdech kostela. V roce 1961 požádala o převedení objektu Základní devítiletá škola, která si zde chtěla zřídit tělocvičnu a v bočních kaplích šatny. Zároveň žádala o opravu střechy a vyklizení interiéru; nerealizováno. V roce 1962 byl v objektu zřízen sklad materiálu bílinské polikliniky, od roku 1966 zde byl uložen školní nábytek. V roce 1973 byla část kostela pronajata pro skladiště domova důchodců v Dubí. V roce 1982 se poprvé začalo uvažovat o odstranění stavby. V té době již byl propadlý dřevěný strop a zničena byla většina vybavení včetně oltářů a varhan. Hodnota kostela byla soudním znalcem stanovena na 2.392,- Kčs, dalších 17.081,- Kčs tvořila hodnota pozemku. V listopadu 1983 byl kostel zbořen. - Donedávna v těchto místech stála jen poničená bezhlavá socha sv. Antonína z roku 1764, která byla posléze restaurována.

Obřadní budova - márnice - na židovském hřbitově

Prostá budova se sedlovou střechou na hřbitově z roku 1892, snad stejně stará jako hřbitov. Od roku 1938 neudržovaná. V roce 2000 byl už zřícený krov a střecha, v roce 2012 zbývají jen obvodové zdi.  Márnice není zapsána v katastru nemovitostí, pozemek pod ní patří městu Bílina.

Židovská modlitebna - synagoga Bílina

Synagoga s modlitebním sálem v patře byla zřízena v letech 1893-95 adaptací zakoupeného obytného domu. Vnitřní zařízení zničili nacisté roku 1938. Po roce 2010 soukromý vlastník zahájil stavební adaptaci (nástavbu dalšího patra aj.).

Bílinská synagoga vzhledem ke své malé velikosti nerespektovala ženám tradičně vyhrazený oddělený prostor za stěnou hlavního sálu či galerie v patře, známý z většiny synagog. Vnitřním uspořádáním se blížila křesťanským kostelům. Ženám byly v interiéru vyhrazeny lavice na levé straně (od vchodu z předsálí). Výzdoba byla omezena na ornamentální malby, mozaiky, závěsy a vitráže. Na východní straně synagogy se nacházel aron ha-Kodeš - svatostánek s uloženým svitkem Tóry - směr k Jeruzalému. Místo pro chazana (kantora, zpěváka, který vede modlitbu) bylo pod úrovní podlahy v duchu naplnění verše Žalmu 130,1 „Z hlubin bezedných Tě volám, Hospodine“. Podle tradičního uspořádání bylo uprostřed synagogy vyvýšené místo, které se nazývá buď bima nebo almemor. Obojí znamená pódium. Na tomto pódiu je pult, který používá chazan k čtení modliteb a ke čtení z Tóry. Jelikož synagoga v Bílině vznikla na přelomu 19. a 20. století, byla bima součástí vyvýšené plošiny u Aronu. Aron je připomínkou archy úmluvy, která bývala uložena ve vnitřní svatyni Jeruzalémského chrámu. Byl zakryt oponou (parochet), která symbolizuje chrámovou oponu.

Kaple v Chudeřicích - Bílina

Se sanktusníkem, zbořena roku 1962 při přestavbě silnice. Pozdně barokní, obdélná, s trojbokým presbytářem. Střecha sedlová, vzadu zvalbená, věžička v zadní části střechy. Nad průčelím měla trojúhelníkový štít, na každé boční stěně po jednom okně. Uvnitř sklenutá lunetovou klenbou do pásů. - Patřila církvi. - Osada téměř zbořena; zůstalo pár domů a průmyslové objekty.

Modlitebna Československé církve husitské

Kostel Zvěstování Panně Marii na Újezdě

Kostel s valbovou středou v někdejší vsi Újezd jižně od bílinských hradeb vznikl roku 1420. Původní stavbu nahradil před rokem 1600 jednolodní bezvěžový renesanční kostel. Kamenný portál s pozdně renesanční ornamentikou je umístěn v západním průčelí. Uvnitř je loď sklenuta valeným obloukem, presbytář zakončuje sítová klenba. Po roce 1945 zchátral, v současnosti správce hodnotí jeho stav jako dezolátní. Unikátně zachovaná jednotná architektura a interiérový dekor s o málo mladším vnitřním zařízením (kolem roku 1670). Kostel stojí na nároží ulic Petra Bezruče a Alšovy. Z centra města je vzdálen asi 600 m jihozápadně (z vlakového nádraží přibližně 1,5 km). Příjezd autem možný ze silnice II/257 (Bílina - Kozly, Spojovací ulice) odbočením do ulice 5. května, nekonají se zde bohoslužby. O kostel se, podle svých možností, starají členové sdružení Bílina 2006, o.s.