První písemná zmínka - rok 993 / Anno Domini 993
Hledat

J.K. Tyl - Prkoš Bílinský - Povídka z dějin domácích;psáno roku 1832/ Bílina údajně roku 1051:

- starý Samostříl obvinil Prkoše Bílinského, že pošlapal jeho role, zapálil dědinu a zahubil lidské životy. Prkoš toto obvinění nevyvracel a kníže Břetislav se velmi rozhořčil. Nejprve ho chtěl odsoudit k smrti, ale na Samostřílovu přímluvu mu stanovil jen trest v podobě úhrady trojnásobku poškozeného. Od tohoto okamžiku však začal Prkoš Břetislava nenávidět. Prkoš měl dceru Svatavu, která ochořela. V té době se u nich objevil mladý lékař Tutsa, který ji vyléčil a zároveň oba vzpláli láskou. Tutsa žil původně v Charvátsku. Až po smrti otce a těsně před matčiným skonáním se dozvěděl, že je z českého rodu Vršovců, a proto se vypravil do Čech a nohy ho donesly do Bílinského kraje. Tutsova otce vyhnal z Čech Břetislavův otec, a tak si Bílinský myslel, že bude Tutsa Břetislava také nenávidět, a svěřil se mu se svými zrádnými plány. Jeho slova však mladík označil za hříšná a vydal se na cestu ku Praze. Bílinský na něj poslal vraha, kterého Tutsa včas prokoukl a získal ho na svou stranu. Polský vrah Černuš se pak vrátil k Bílinskému a předstíral, že Tutsu zabil. Prkoš byl s jeho službami spokojen a hned mu dal další úkol. S poselstvím šel k saskému knížeti Othardovi, aby mu nabídl pomoc v boji proti Břetislavovi. Jak se to Černuš dověděl, poslal jednoho rolníka za Tutsou, aby mu skrz vymyšlenou pohádku naznačil, co se v Bílině děje. Do Bílinského kraje už přijel Othard, Usadil se tu a dokonce zatoužil po Svatavě. Ta byla z otcova počínání velice zarmoucená. Díky Černušovi se dověděla vše o Tutsovi, který nyní vystupoval pod jménem Jaroboj Charvátský, a byl to právě polský sluha, kdo pomohl Svatavě utéci. Mezitím zachránil Tutsa v bitvě Čechů proti Bavorům Břetislavovi život a ten ho pozval na svůj hrad. Tam přišel i posel od Černuše. Proto české vojsko vyrazilo ku Bílině. Když saští vojáci už doháněli Svatavu s Černušem, na obzoru se objevilo právě české vojsko. Svatavu zachránili, ale Černuš byl smrtelně raněn. České vojsko se pak vyrazilo k Bílině. Saští spolu s Bílinským byli však početnější a mocnější, a proto dlouho vyhrávali. Až pak Prkoš uviděl Tutsu, myslel si, že je to duch, a přestal bojovat. Z jeho počínání byli ostatní vojáci zděšeni a vzdali se. Češi zvítězili. Prkoš byl odsouzen k trestu smrti, ale předtím mu Svatava ještě slíbila, že již nikdy nebude s Tutsou. Břetislav Tutsovi vrátil všechen majetek po jeho rodičích, avšak k čemu mu teď byl, když si této radosti nemohl užít s milovanou osobou.

Vytvořte si webové stránky

JAKOUBEK z VŘESOVIC

Datum narození Jakoubka z Vřesovic není známo, světlo světa nejspíše spatřil krátce před rokem 1400. Tento zchudlý šlechtic pocházel z jižní Moravy z Vřesovic a původně se jmenoval Jakub, přičemž jméno Jakoubek je vlastně přezdívka, která ledascos vypovídá o jeho tělesném vzrůstu. Do Čech přišel v roce 1420 a brzy po vypuknutí husitských napokojů se přidal na stranu táboritů, mezi kterými si získal velmi silnou pozici a pověst skvělého válečníka. Již jeho současníci mu však vyčítali přílišnou slabost pro majetek. Po Žižkově smrti se stal jedním z táborských hejtmanů, postupně se jeho působiště přeneslo do severozápadních Čech, kde si vybudoval ohromné majetky. Stal se hejtmanem v Bílině. Zúčastnil se mimo jiné bitvy u Ústí nad Labem roku 1426, přičemž po husitském vítězství získal Ústí nad Labem na deset let pod svou správu. Po bitvě hustiští velitelé zakázali brát zajatce, Jakoubek se však pokusil zachrátnit významného příslušníka šlechtického rodu Gutštejnů, aby za něj mohl získat výkupné. Gutštejn však byl nakonec stejně usmrcen a Jakoubek jen potvrdil svou pověst hamižného nepříliš charakterního člověka. Od roku 1428 sídlil ve Žluticích, kde si nechal vybudovat hrad Nevděk, z jeho dalších pevností stojí za zmínku Oltářík. Roku 1432 se v Chebu zúčastnil jednání husitů se se zástupci Basilejského koncilu, velel také husitskému výpadu do Saska. V roce 1433 bojoval až za Bavorským lesem, také vypálil klášter ve Waldsassenu. Roku 1434 obléhal hrad Kostomlaty, který nakonec dobyl, aby jej po skončení revoluce formálně koupil od dědiců a tak svou držbu legalizoval. Roku 1438 se zúčastnil bitvy u Želenic, následně zastával důležitý post hejtmana žateckého a litoměřického kraje. V dalších letech pak byl pověřován důležitými úkoly především diplomatického charakteru (významná poselstva do zahraničí vedl např. v letech 1441 a 1443). Z počátku patřil mezi služebníky védody Albrechta Habsburského; po Albrechtově smrti se přidal na stranu jeho syna Ladislava Pohrobka a když i ten zemřel, sloužil Jakoubek až do své smrti Jiřímu z Poděbrad. Přesné datum jeho smrti není známo, naposledy je zmiňován roku 1461 v souvislosti se svou pří s Vilémem z Pnětluk. Jakoubek z Vřesovic patřil mezi pragmatické politiky a dobré diplomaty. Vyznačoval se velkou odvahou a statečností, ale také charakterovou nestálostí a prospěchářstvím- neváhal měnit strany podle momentální potřeby. Ačkoliv patřil mezi příslušníky sirotčího bratrstva, neváhal přijmout Zikmunda Lucemburského za českého krále, protože věděl, že mu panovník potvrdí jeho úchvaty z dob revoluce. Tento kalkul mu vyšel, navíc Zikmund Jakoubkovi věnoval majetky bývalého kláštera v Teplicích, dále Chomutov, Toužim, Ploskovice a Pátek. Po skončení první fáze husitských válek ( 1419 - 1434) patřil mezi vazaly rakouského vévody Albrechta Habsburského, zeťe Zikmunda Lucemburského a velkého nepřítele husitů. Od roku 1448 se ovšem počítal mezi straníky Jiřího z Poděbrad. Postupně se stáhl z aktivní politiky a zaměřil na vybudování silného rodového dominia v severozápadních Čechách, které pak sloužilo jako mocenská základna jedné z větví  rodu pánů z Vřesovic.

Projekt NetStranky.cz doporučuje

 
Navigace: Webové muzeum Bílina > Expozice - církevní stavby

Expozice - církevní stavby

Původ textu - internetový portál Zmizelé obce, fotografie - Tomáš Matějka

Kostel sv. Alžběty

Kostel byl jednolodní, obdélný, s pětiboce uzavřeným presbytářem. Vnější stěny byly členěny hranolovými opěráky a obdélnými, lomeně zaklenutými okny. Na venkovní zdi presbytáře se nacházel velký dřevěný kříž. Nad střechou lodi vystupovala štíhlá sanktusová věžička. Interiér lodi byl zaklenut valenou klenbou se štukovými žebry, presbytář síťovou klenbou. V západní části byla vestavěna renesanční tribuna nesená dvěma sloupy a podklenutá třemi poli křížové klenby. Hlavní oltář pocházel z přelomu 16. a 17. století. Původně gotický špitální filiální kostel z 1. poloviny 14. století stál na dnešním Pivovarském náměstí. Byl postaven za městskými hradbami, přesný rok jeho založení není znám. Roku 1302 daroval Albert ze Žeberka tehdy nový špitál řádu německých rytířů. Hospodářským zázemím špitálu byly polnosti, louky, rybárna a dva mlýny, jeho provoz byl financován z daňových výnosů vsi Razice a z desátek z vinic na panství. Kostel byl upraven renesančně okolo roku 1600. Do roku 1640 zde byl řádový špitál řádu německých rytířů, poté byl špitál přeměněn na chudobinec a kostel začal být využíván jako hřbitovní. Špitál byl později nahrazen barokní budovou. V 19. století sloužil bývalý špitál jako skromný příbytek ve stáří pro ty, kteří byli dlouhá léta v knížecích službách. Kostel i se špitálem byly zbořeny v letech 1941 - 1942 při rozšiřování silnice. Renesanční oltářní obraz sv. Alžběty je uložen v teplickém muzeu.

Kostel sv. Alžběty - interiér1.php.jpg
Kostel sv. Alžběty - interiér2.php.jpg
Interiér špitálního kostela sv. Alžběty (1) - Bílina.jpg
Interiér špitálního kostela sv. Alžběty (2) - Bílina.jpg

Kostel svatého Štěpána

Kostel byl obdélný s odsazenou půlkruhovou apsidou. Fasády lodi byly nečleněné, prolomené pouze obdélnými, půlkruhově zaklenutými okny. Pouze plášť apsidy byl zdoben lizénami. Loď měla sedlovou střechu, v západním průčelí byla postavena hranolová věž s nízkou střechou a s velkými zvonicovými okny. Ze starší stavby byly zachovány obě barokní kaple. Interiér byl plochstropý, apsida byla sklenuta konchou. Zařízení pocházelo částečně z doby výstavby, hlavní oltář byl pseudorománský z roku 1883, boční oltáře byly pozdně barokní z doby kolem roku 1760. - Původní gotický filiální hřbitovní kostel byl postaven v roce 1361 na Mosteckém předměstí. V letech 1651 a 1698 rozšířen o dvě barokní kaple po obou stranách lodi. Obraz na hlavním oltáři pocházel z roku 1696 . Kolem kostela býval starý hřbitov, kde našly místo svého posledního odpočinku celé generace obyvatel Bíliny, mezi nimi i Dr. Franz Ambros Reuss. Roku 1854 byl starý kostel zbořen a na jeho základech byl vystavěn nový kostel v pseudorománském slohu. Roku 1896 byl zrušen i starý hřbitov a místo přeměněno v park. Reussův náhrobek byl vsazen do kostelní zdi. Nový hřbitov byl založen za železniční tratí u cesty na Kaňkov. Po 1. světové válce kostel sloužil českým katolíkům, kaplanem tu v té době byl Franz Neugebauer. Po odsunu německých obyvatel v letech 1945 - 1946 se české boho­služby přesunuly do kostela sv. Petra a Pavla. Kostel sv. Štěpána přestal být využíván k liturgii a sloužil pouze jako hřbitovní kaple. V roce 1955 bylo zjištěno, že kostel chátrá a stává se cílem vandalských útoků. Poškozovány byly i náhrobní kameny, umístěné na zdech kostela. V roce 1961 požádala o převedení objektu Základní devítiletá škola, která si zde chtěla zřídit tělocvičnu a v bočních kaplích šatny. Zároveň žádala o opravu střechy a vyklizení interiéru; nerealizováno. V roce 1962 byl v objektu zřízen sklad materiálu bílinské polikliniky, od roku 1966 zde byl uložen školní nábytek. V roce 1973 byla část kostela pronajata pro skladiště domova důchodců v Dubí. V roce 1982 se poprvé začalo uvažovat o odstranění stavby. V té době již byl propadlý dřevěný strop a zničena byla většina vybavení včetně oltářů a varhan. Hodnota kostela byla soudním znalcem stanovena na 2.392,- Kčs, dalších 17.081,- Kčs tvořila hodnota pozemku. V listopadu 1983 byl kostel zbořen. - Donedávna v těchto místech stála jen poničená bezhlavá socha sv. Antonína z roku 1764, která byla posléze restaurována.

Kostel sv. Štěpána  ZO 1.php.jpg
Kostel sv. Štěpána - ZO 2.php.jpg
Kostel sv. Štěpána - ZO 3.php.jpg
Kostel sv. Štěpána - ZO 5.php.jpg
Kostel sv. Štěpána - ZO 6.php.jpg
Kostel sv. Štěpána - ZO 7.php.jpg
Kostel sv. Štěpána - ZO 9.php.jpg
Interiér kostela sv. Štěpána 01 - Bílina.jpg

Obřadní budova - márnice - na židovském hřbitově

Prostá budova se sedlovou střechou na hřbitově z roku 1892, snad stejně stará jako hřbitov. Od roku 1938 neudržovaná. V roce 2000 byl už zřícený krov a střecha, v roce 2012 zbývají jen obvodové zdi.  Márnice není zapsána v katastru nemovitostí, pozemek pod ní patří městu Bílina.

Židovská márnice - Bílina 1.php.jpg
Židovská márnice - Bílina 2.php.jpg
Židovský hřitov Bílina - 1.JPG
Židovský hřbitov Bílina - 2015.jpg

Židovská modlitebna - synagoga Bílina

Synagoga s modlitebním sálem v patře byla zřízena v letech 1893-95 adaptací zakoupeného obytného domu. Vnitřní zařízení zničili nacisté roku 1938. Po roce 2010 soukromý vlastník zahájil stavební adaptaci (nástavbu dalšího patra aj.).

Gallery of Bílina-2 058.jpg
Interiér ŽS Bílina 2.jpg
Gallery of Bílina-2 051.jpg
Židovská synagoga - Bílina 2.php.jpg
Židovská synagoga - Bílina ZO 1.php.jpg
synagoga-1999.jpg
Bílina - synagoga 01 plus.JPG
Bílina - synagoga 02 plus.JPG
Bílina - synagoga 03 plus.JPG
Židovské desateto (na původním štítu).jpg

Bílinská synagoga vzhledem ke své malé velikosti nerespektovala ženám tradičně vyhrazený oddělený prostor za stěnou hlavního sálu či galerie v patře, známý z většiny synagog. Vnitřním uspořádáním se blížila křesťanským kostelům. Ženám byly v interiéru vyhrazeny lavice na levé straně (od vchodu z předsálí). Výzdoba byla omezena na ornamentální malby, mozaiky, závěsy a vitráže. Na východní straně synagogy se nacházel aron ha-Kodeš - svatostánek s uloženým svitkem Tóry - směr k Jeruzalému. Místo pro chazana (kantora, zpěváka, který vede modlitbu) bylo pod úrovní podlahy v duchu naplnění verše Žalmu 130,1 „Z hlubin bezedných Tě volám, Hospodine“. Podle tradičního uspořádání bylo uprostřed synagogy vyvýšené místo, které se nazývá buď bima nebo almemor. Obojí znamená pódium. Na tomto pódiu je pult, který používá chazan k čtení modliteb a ke čtení z Tóry. Jelikož synagoga v Bílině vznikla na přelomu 19. a 20. století, byla bima součástí vyvýšené plošiny u Aronu. Aron je připomínkou archy úmluvy, která bývala uložena ve vnitřní svatyni Jeruzalémského chrámu. Byl zakryt oponou (parochet), která symbolizuje chrámovou oponu.

Kaple v Chudeřicích - Bílina

Se sanktusníkem, zbořena roku 1962 při přestavbě silnice. Pozdně barokní, obdélná, s trojbokým presbytářem. Střecha sedlová, vzadu zvalbená, věžička v zadní části střechy. Nad průčelím měla trojúhelníkový štít, na každé boční stěně po jednom okně. Uvnitř sklenutá lunetovou klenbou do pásů. - Patřila církvi. - Osada téměř zbořena; zůstalo pár domů a průmyslové objekty.

Kaple - Chudeřice ZO 1.php.jpg
Kaple - Chudeřice ZO 2.php.jpg
Kaple - Chudeřice ZO 3.php.jpg
Kaple - Chudeřice ZO 4.php.jpg

Modlitebna Československé církve husitské

Modlitebna ČCH - 1.jpg
Modlitebna ČCH - 2.jpg

Kostel Zvěstování Panně Marii na Újezdě

Kostel s valbovou středou v někdejší vsi Újezd jižně od bílinských hradeb vznikl roku 1420. Původní stavbu nahradil před rokem 1600 jednolodní bezvěžový renesanční kostel. Kamenný portál s pozdně renesanční ornamentikou je umístěn v západním průčelí. Uvnitř je loď sklenuta valeným obloukem, presbytář zakončuje sítová klenba. Po roce 1945 zchátral, v současnosti správce hodnotí jeho stav jako dezolátní. Unikátně zachovaná jednotná architektura a interiérový dekor s o málo mladším vnitřním zařízením (kolem roku 1670). Kostel stojí na nároží ulic Petra Bezruče a Alšovy. Z centra města je vzdálen asi 600 m jihozápadně (z vlakového nádraží přibližně 1,5 km). Příjezd autem možný ze silnice II/257 (Bílina - Kozly, Spojovací ulice) odbočením do ulice 5. května, nekonají se zde bohoslužby. O kostel se, podle svých možností, starají členové sdružení Bílina 2006, o.s.

Kostel na Újezdě - 1.jpg
48197dcdd61111744fff0000.jpg
Kostel na Újezdě - 2.jpg
Kostel na Újezdě - 4.jpg
 
© muzeum-bilina.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum