BÍLINA ve třicetileté válce 1618 – 1648
Třicetiletá válka, zejména pak třicátá léta sedmnáctého století, představovala pro Bílinu, ostatně jako pro celé České země, velkou katastrofu. Dlouhý celoevropský konflikt přinesl velký populační propad. Mnoho lidí bylo v Bílině a okolí zavražděno žoldnéřskými tlupami nebo zemřelo hladem. Zdejší obyvatelé opouštěli vesnice a utíkali do blízkých měst nebo jiných oblastí země. Čechy měly před válkou asi 1 700 000 obyvatel, po válce zde zbylo už jen něco přes 900 000 lidí. Pro celou zemi se dá hovořit o ztrátách ve výši čtyřiceti procent. Bílinu potkal podobný osud, přesto patřila do skupiny sídel s větším štěstím. Tak výrazné ztráty obyvatel město minuly. Město již nemuselo být násilně rekatolizováno, avšak to se netýkalo jeho bezprostředního okolí. Dva roky po vypuknutí války, roku 1620, se v Bílině ubytovalo vojsko českých stavů. Další smutnou kapitolu do historie Bíliny napsala válečná léta po roce 1625, kdy bílinský panský hejtman Butz s vojáky naverbovanými v Mikulově pořádal na česko-saském pomezí dragonády, neboli výpady, do tehdejší horských vesnic bílinské državy, aby jejich obyvatele donutil přijmou katolickou víru za svou.
Třicetiletá válka závažným způsobem poznamenala další osudy země. Co se týče samotného průběhu války, město bylo v prvém desetiletí bezprostředních válečných událostí víceméně ušetřeno, až roku 1631 kdy vpadli do severozápadních Čech Sasové. Největší katastrofou, která během války opakovaně sužovala Bílinu, byly opakované nájezdy švédských vojsk na město. Například v roce 1634 Švédové při obsazování Bíliny vypálili hrad a deset dalších domů. V okolí i ve městě samém se střídali Švédové a Sasové. Švédové byli v srpnu 1634 drtivě poraženi u Nördlingenu, což zapříčinilo dočasné stažení posádek z Čech. Celá oblast byla nucena hradit válečné daně. Roku 1645 k nim přibyla ještě zemským sněmem povolená daň z hlavy. Se saskými i švédskými jednotkami se pravidelně do země vraceli pobělohorští emigranti, s nimi však také znovu odcházeli. Tak zničující jako ve strategicky nesouměřitelně důležitějším Polabí nicméně Švédové na Bílinsku nebyli. I tak potřebovala Bílina na vzpamatování se z válečných hrůz nejméně dalších třicet let. Od té doby město v podstatě stagnovalo, k nárůstu obyvatel došlo až v průběhu 19. století. Úbytek lidí i hmotná bída však nebyly jedinými důsledky války. Mnohem horší byla degradace lidství. Většina lidí dosud nepoznala nic jiného než zabíjení, smrt a loupení. Po většinu období třicetileté války byl majitelem Bíliny VILÉM z LOBKOWICZ, který jakožto oddaný katolík získal konfiskacemi majetků odbojné české šlechty po bitvě na Bílé hoře značný majetek. V roce 1645, tři roky před koncem třicetileté války, se bílinští měšťané dočkali vyslyšení své letité žádosti, císař Ferdinand III. Habsburský udělil Bílině právo na pořádání dobytčího trhu datovaného na 10. srpen zmíněného roku.