Zbývá charakteristika keltské společnosti. Osady byla obehnány jedním nebo často i několika pásy valů a příkopů, jejichž výška a hloubka se tehdy pohybovala od 5 až do 20 metrů. Byly ze dřeva, přičemž strana přivrácená k nepříteli byla kvůli nebezpečí ohně navíc z kamenů spojených maltou nebo kladených nasucho. Vnitřní část valu byla zpevněna trámy. Těleso valu bylo vyplněno zeminou a na jeho vrcholku mohla navíc stát ještě hradba ze špičatých kůlů. Uvnitř keltských oppid, jejichž rozloha je často ohromná, se v době ohrožení mohlo před nebezpečím skrýt mnoho lidí. Klasická Hradištní zástavba v Bílinských oppidech byla tvořena ze semknutých dvorců, jakýchsi obdob dnešních vesnic. Na vyvýšeném místě stávalo dalšími valy chráněné sídlo náčelníka a jeho velmožů. Mimo obydlená místa stála hospodářská stavení, jako například kovárny či dílny a pásl se zde dobytek. Keltská společnost byla na svoji dobu výjimečně demokratická. U Keltů nebyl třeba pro ženu problém, aby byla zvolena do funkce náčelníka kmene. Soudní systém měli Keltové poměrně vypracovaný. Zajímavým způsobem řešili vzájemné spory nebo války. Soubojem náčelníků. Pokud daný náčelník na souboj přistoupil, nemuselo dojít k bitvě - vítěz souboje byl zároveň vítězem celého sporu. Keltové žili organizováni do klanů. Byli buď řemeslníky (kováři, metalurgové, truhláři, zámečníci apod.), nebo zemědělci. Obdělávání půdy bylo pro Kelty stěžejní, proto po sobě zanechali řadu výborných vynálezů, např. radlici, kosu, srp. Mezi klasické plodiny pěstované Kelty patřily hlavně pšenice, žito, ječmen a oves, z jejichž mouky, vyrobené mlýnském kole, se vyráběly obilné placky a nekvašený chléb. Kromě obilovin staří Keltové pěstovali další plodiny, které známe: hrách, čočku, mrkev, cibuli, česnek, tuřín, řepu, majoránku, anýz, fenykl a řeřichu. Chován byl hovězí dobytek, méně prasata a ovce nebo kozy. Koně se používali jak v boji, tak při práci a k jídlu. Stejně tak Keltové milovali dobrou pečínku ze srnce, jelena nebo divočáka. Stejně jako my maso upravovali pečením, vařením a navíc i sušením na horší časy. Díky zásobám drahých kovů tak byli Bójové také vynikajícími řemeslníky, kovotepci, kováři, šperkaři a metalurgy. Také keltští kameníci bývali velmi váženou součástí společnosti. Brousek vyráběný Kelty se dodnes prakticky nezměnil. Vynikající úrovně dosáhla i keltská keramika, a to jak pro běžné užívání, tak pro kultovní účely. Keltským vynálezem byl hrnčířský kruh. Vyráběli a používali užitné předměty, jako kovové konvice, vědra, sekery, kotlíky, hoblíky, pilníky, pořízy, průbojníky, špachtle, závaží na tkalcovský stav, lžíce, figurky, raziče mincí, formy na odlévání mincí i kupecké tabulky, závaží, jehly, břitvy a rožně. Významnou součástí keltské společnosti byli obchodníci. Keltové nikdy neměli z náboženských důvodů vlastní písmo, psali řecky nebo latinsky. Jen druidové, kteří mj. plnili roli lékařů, používali zvláštní písmo runy právě k náboženským účelům.
Původní rodová společnost se rozpadla pod náporem Germánů. Germánští osadníci se na severu Čech začali trvale usazovat ještě před zlomem letopočtu. Nově příchozí osadníci si začali stavět v bezprostřední blízkosti keltské osady svoje příbytky. Soužití bylo klidné, zbylé keltské obyvatelstvo postupně splynulo s germánským. V menší míře zde přetrvalo germánské osídlení až do počátku stěhování národů. Doba stěhování národů od konce 4. až do konce 6. století byla velmi neklidná. Území severních Čech bylo průchozím územím pro germánské kmeny směřující na jih. Průchody různých bojovných skupin neposkytovaly možnost trvalého osídlení. Doba byla neklidná a nebezpečná. V této neklidné periodě proto zůstalo Bílinsko nejspíše neosídlené. Na konci tohoto neklidného období přicházejí do Čech slovanské kmeny. Teprve příchod Slovanů v průběhu šestého století po Kristu vytvořil etnicky souvislé osídlení, které s menšími obměnami přetrvalo až do současnosti. Území Bílinska dosáhla první hrstka příchozích Slovanů zhruba v první polovině šestého století. Nejstarší stopy slovanského osídlení byly nalezeny nejen v Bílině, Hrobčicích, Razicích, Chouči, Kučlíně a Hrabišíně (Duchcově), ale i v dnes již neexistujících Břežánkách, Jenišově Újezdě a Lipticích.
