Ojíř z Friedbergu (Hoyer von Friedberg), německý šlechtic z okolí Fuldy, který měl na dvoře krále Václava I. zřejmě na starosti turnaje, dvorní zábavu a hlavně králem milované lovy divoké zvěře, sebou do Čech přinesl znalosti v organizování rytířských turnajů. Měl také na starosti lovy zvěře a rozptýlení na královském dvoře. Panovník vychovaný podle německého stylu, na jehož dvoře se rozvíjela německá dvorská kultura, zásluhou Ojíře hostil nejproslulejší minnesängry té doby. V Čechách se v této době objevují první gotické stavby.
Ojíř nechal právě zrušenou přemyslovskou kastelánii přestavět na, rozsahem menší, šlechtický hrad. Jak již napovídá zařazení potvrzené Tomášem Durdíkem, hrad Bílina byl od počátku tvořen nejspíše okrouhlou hlavní věží, hradbou, která nahradila valové opevnění hradiště a palácovou stavbou. Ostrožna v sousedství někdejšího hradiště se stala místem vzniku hradu z důvodu relativně snadno ubránitelné polohy.
Hrad Bílina byl postaven velmi jednoduše a účelně. Hlavní věž byla umístěna prostoru, kde hradba přetínala ostroh, v místě předpokládaného útoku a zároveň sloužila jako obráncům jako poslední útočiště. Vzhledem k době vzniku hradu byla okrouhlá hlavní věží původně nejspíš umístěna volně za hradbou. V úrovni přízemí neměla věž žádný vchod ani jiné otvory. Přízemí věže bývalo přístupné pouze otvorem ve stropě, složilo často jako skladiště. V dobách míru nebývala věž obývána.
V nejlépe chráněné části hradu byl postaven hradní palác. Komfort na původním bílinském hradě rozhodně nebyl velký. Ačkoliv měl hrad v Bílině historicky výsadní postavení a jeho zadavatel a první majitel byl oblíbencem krále Václava I., jeho rozsah a výstavnost se nemohla měřit s výstavnými královskými hrady s obvodovou zástavbou. Původní kamenný hrad byl vystavěn u starého přemyslovského hradiště, na jehož místě se později rozkládal zámecký park.
Z doby významného přemyslovského hradiště převzal valové opevnění tvořené kamennou zdí z nasucho kladených či maltou spojovaných kamenů, která zpevňovala čelní stranu sypaného valu bez vnitřní konstrukce. Korunu valu mohla chránit parapetní zídka nebo lehčí opevnění typu palisády. Na rozdíl od hradišť mohly být hradní stavby zapojeny do obvodového opevnění. Kromě hrázděného zdiva se používaly dobové stavební technologie, např. zdivo spojované maltou nebo bez malty, kůlové a roubené konstrukce. Tolik o možné počáteční podobě hradu v Bílině.
Na prvním obrázku vidíme pohled na zámek [někdejší hrad] ze směru od [pozdější] zámecké zahrady. Zleva vidíme část hlavního zámeckého traktu, ke kterému je připojena brána. Dále pokračují budovy a hradba až k dodnes dochované baště „Manda“ na níž je namalován štítek s písmenem W a pod ním popisek „1700“ (?). Pravá část je vyobrazena jako kamenné neomítnuté zdivo, levá část je omítnutá. Uprostřed vystupuje hranolová věž. Na druhém vyobrazení je zámek v pohledu od kostela svatého Petra a Pavla (?). Nevidíme zde jednolitou hlavní budovu, ale dvě stavebně odlišné části – obě omítnuté. Bohužel není známo, kdy byly obě kresby vyhotoveny, nejspíše ale vznikly souběžně. Staví nás však před otázku, jaká je jejich věrohodnost.
Podle toho, co o Bílině kdysi psali August Sedláček nebo Jan Pudil, se zdá, že kresby by mohly ukazovat zámek v podobě před rokem 1677, kdy měla být podle historických zpráv zbořena tzv. „Červená věž“ a došlo také k dosti významné přestavbě dalších budov. S tím je ovšem v nesouladu nejen uvedený letopočet „1700“, ale i vzhled hlavního traktu při pohledu z jihu. Dosavadní bádání totiž předpokládá, že po roce 1675 byl v poměrně krátké době zámek přestavěn přibližně do dnešní podoby.
Jedná o pohledy na lobkovický hrad v Bílině z východní (1) a z jižní (2) strany.
Možností je hned několik. Autor mohl zámek namalovat podle starší a dnes již nedochované předlohy, nebo se podle vlastní fantazie pokusil o rekonstrukci podoby zámku před přestavbou. Rovněž je možné, že zámek sám nikdy neviděl a část si budov si prostě „domyslel“. Ale také nelze vyloučit, že jej skutečně takto viděl. V tom případě by se jednalo o nejstarší vyobrazení bílinského zámku. Jejich přínos pro další bádání by v takovém případě byl značný, protože vzhled zámku v řadě momentů neodpovídá publikovaným popisům historiků, kteří se jím v minulosti zabývali
Michal B. Soukup, Archeologický ústav AV ČR, Bílinský zpravodaj, ročník XXII., číslo 19. vydáno 13. září 2012, s. 4.
